Historie školy

50. léta | 60. léta | 70. léta | 80. léta | 90. léta | rok 2000 až současnost


 

3. října 1955 byl zahájen provoz dvojtřídní Národní školy a Krajského dětského domova pro nedoslýchavé v Liberci – Starém Harcově se dvěma třídami a 25 žáky.

Ředitelkou školy se stala Božena Čmelíková. Další personál tvořili 1 učitel, 1 vedoucí vychovatelka, 2 vychovatelky, 1 kuchařka, 1 pomocná kuchařka, 1 uklízečka a školník. Ze zdravotních důvodů však  ředitelka odstoupila z funkce v lednu 1956, vedením byl pověřen pan Ladislav Žitný.

Výuka probíhala orální metodou (způsobem, který si učitelé osvojili z praxe ze školy v Praze v Ječné ulici), žáci se učili mluvit a odezírat. Rodiče platili na děti ošetřovné a navštěvovali děti vždy poslední neděli v měsíci.

Významnou pedagogickou osobností, podílející se na rozvoji školy i podpoře výše uvedené vzdělávací metody byl pan František Zahradníček, který byl od 1. září 1956 jmenován ředitelem školy, kterou řídil po dobu dvaceti let, to je do roku 1976.

Ve školním roce 1956/1957 navštěvovalo školu 33 dětí rozdělených do tří tříd:
1., 2+3., 4. +5. Spojování ročníků bylo velmi problematické a ztěžovalo výuku. Potíže byly i s umístěním dětí, které ukončily 5. třídu. Také prostory školy byly nedostačující, neboť žáků v dalších letech neustále přibývalo (1957/58 – 40, 1958/59 – 43 žáků).

Národní škola pro nedoslýchavé byla ve školním roce 1958/1959 organizována jako čtyřtřídní s pěti postupovými ročníky.

Ve školním roce 1959/1960 byla škole přidělena další nepříliš vyhovující budova v Lesní ulici. V té době jí navštěvovalo již 68 dětí, rozdělených do šesti samostatných tříd, z nichž každá měla svého učitele, v domově působilo 8 vychovatelů. Třídy 1., 2. a 4. byly umístěny ve Starém Harcově, žáci zbylých tří tříd se museli přemísťovat z domova do Lesní ulice.

Školní rok 1960/61 byl zahájen již v nově získané budově v Purkyňově ulici č. 234/30, kde sídlila nejenom škola, ale i domov se 43 lůžky. Osmiletou střední školu pro nedoslýchavé zde navštěvovalo 88 žáků, rozdělených do 7 tříd základní a jedné třídy zvláštní školy. Třída 1., 2., 3. a třída zvláštní školy byly umístěny ve Starém Harcově. Domov v  Harcově měl kapacitu 48 lůžek.

Ve škole působilo 9 učitelů a 10 vychovatelek.

Od roku 1961 dostává škola nový název Základní devítiletá škola internátní pro nedoslýchavé v Liberci. Do školy se zařazovali děti s normálním rozumovým vývojem, u kterých byly zjištěny takové sluchové ztráty, že ani s využitím elektroakustických přístrojů nebylo možné rozvíjet jejich řeč v běžných základních školách. Budování řeči bylo možné pouze pomocí speciálních metod, pod vedením speciálních pedagogů – logopedů. Dále byly do školy přijímány děti ohluchlé po dokončeném vývoji řeči.

Učební plán a osnovy byly stejné jako u běžných škol, každý ročník měl navíc dvě hodiny individuální logopedické péče.

Ve školním roce 1962/63 měla škola již devět postupných ročníků a jednu třídu s kombinovanými vadami. Počet žáků se pohyboval kolem 100. Pod vedením ředitele Zahradníčka se škola stávala postupně významným odborným logopedickým pracovištěm, a získala si respekt mezi ostatními školami v celé republice. Zásluhu na tom měli i vynikající učitelé, kteří zde působili. Někteří z nich své zkušenosti publikovali či se podíleli na tvorbě učebnic. Byli to Bohuslav Kovář, Růžena Kovářová, Věra Hořejší, Jiřina Kusá, Marta Petrtýlová, Eva Kvasničková, Iva Bischofová, Jitka Pavlů, Anna Hrušková, Jana Kubátová, Jana Haladová, Hana Hercíková, Radka Ottová, Jana Nekvindová a další.

František Zahradníček usiloval nejen o vysokou odbornou úroveň pedagogické práce, ale snažil se získat vhodné budovy pro školu. Prostory, které škola měla k dispozici, byly nedostačující, internáty byly přeplněny, škole chyběla tělocvična i odborné učebny.
Navíc škola sídlila ve třech starých budovách v různých čtvrtích Liberce, což bylo organizačně náročné.

V roce 1970/1971 zajistil pozemky pro výstavbu. Zasloužil se tak i o budoucí novou školu.

Od 31. ledna 1976 se ředitelkou školy stala paní Věra Hořejší, v této funkci setrvala do roku 1983, jejím zástupcem byl pan Vlastimil Bartoš. Za dobu svého působení se významně podílela na vybudování systému logopedické péče v kraji. Podporovala spolupráci mezi učiteli ve školách v Čechách i na Slovensku. Pokračovala i v realizaci myšlenky postavit novou školu, zahájení výstavby bylo však stále v nedohlednu.

Ve školním roce 1976/1977 se legislativně zavádí do učebních plánů takzvaný přípravný ročník, jehož hlavním úkolem je budování řeči. Učivo 1. a 2. ročníku bylo rozděleno do tří školních let. Vzniká tak dostatečný časový prostor na rozvíjení řeči. Školní docházka je proto desetiletá.

V roce 1981 je působnost školy rozšířena o mateřskou školu pro sluchově postižené, kde se odborným garantem stává paní Věra Havlínová. Svou odborností významně přispěla k vytvoření sítě logopedických pracovišť při mateřských školách libereckého okresu.

Provoz byl zahájen 12. října, a to ve 3 odděleních a 1 třídě pro děti se zbytky sluchu. Školka byla umístěna v budovách v Kateřinkách a v Husově ulici. V té době měla škola již 164 žáků a 82 zaměstnanců.

Od 1. září 1983 vedla školu ředitelka paní Eliška Patková a její zástupkyní se stala paní Jitka Pavlů. Škola měla v této době tři třídy mateřské školy, šest tříd základní školy, tři třídy pro děti se zbytky sluchu a pět tříd zvláštní školy. Vyučovalo se a bydlelo už dokonce ve čtyřech budovách. V roce 1985 byla konečně zahájena výstavba nové školy.

Na jaře 1986 nastoupil do funkce ředitele školy pan Miloslav Janeček a paní Jana Kubátová se stala jeho zástupkyní. Mateřská škola se z Kateřinek přestěhovala do Venušiny ulice, stala se samostatným subjektem, kde funkci ředitelky zastávala paní Věra Havlínová.

Základní škola pro nedoslýchavé měla devět postupných ročníků, zvláštní škola pro nedoslýchavé čtyři třídy a základní škola se zbytky sluchu šest tříd.

Dne 1. září 1989 se uskutečnilo slavnostní otevření nové školy, kterého se zúčastnilo mnoho hostů, mimo jiné i tehdejší ministr školství Milan Adam, který popřál nové škole hodně úspěchů.

Bylo otevřeno devět ročníků základní školy pro nedoslýchavé, čtyři ročníky pro žáky se zbytky sluchu a druhý, čtvrtý až devátý ročník zvláštní školy pro nedoslýchavé. Školu navštěvovalo celkem 146 dětí, z nich bylo na internátě ubytováno 96 žáků, 9 dětí mělo nařízenou ústavní výchovu. Škola nesla název Speciální školy a školská zařízení pro sluchově postižené v Liberci.

O žáky pečovalo 25 učitelů, 31 vychovatelek a 40 správních zaměstnanců. Následující období je plné změn a přílivu nových informací z oblasti vzdělávání sluchově postižených. Do školy začínají postupně přicházet i děti s těžkými sluchovými vadami, proto již není možné setrvávat na tradiční orální metodě této školy. Zavádí se postupně metoda totální komunikace. Učitelé se začínají vzdělávat v kurzech znakované češtiny a znakového jazyka. Ukazuje se, že znakový jazyk je nezbytný pro rozvoj myšlení zejména u dětí neslyšících.

Od roku 1994 navštěvují školu také děti s narušenou komunikační schopností.
Při škole se nově zřizuje pracoviště – speciálně pedagogické centrum pro sluchově postižené děti. Pracuje zde tým specialistů. Jejich posláním je metodická, speciálně pedagogická a technická podpora vzdělávání integrovaných žáků se sluchovým handicapem v Severočeském kraji, později pak pouze v kraji Libereckém.

V roce 1996 je dostavěna další část školy – tělocvična se sportovním areálem, venkovním bazénem a saunou.

Až do roku 2000 byla škola zřizována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v Praze. V roce 2000 přechází škola pod nového zřizovatele – Liberecký kraj. Spádovou oblastí pro přijímání žáků již není region bývalého Severočeského kraje, ale pouze kraj Liberecký. To mělo vliv na postupný, ale trvalý pokles počtu žáků se sluchovou vadou. V průběhu dalších let dochází postupně k  integraci žáků se sluchovým postižením do běžných škol. Proto se škola začala zaměřovat i na vzdělávání žáků s nedostatečnou komunikační schopností. A od tohoto roku začíná zřizování samostatných tříd pro tyto žáky.

V roce 2003 odchází z funkce ředitelky mateřské školy ve Venušině ulici paní Věra Havlínová a na její místo je jmenována paní Hana Hanzalová.

V roce 2005 je dokončena přístavba nové budovy mateřské školy v areálu v ulici E. Krásnohorské a doplňuje tak komplex budov. Děti, učitelky i personál se stěhují do moderního prostředí. Stěhuje se i speciálně pedagogické centrum pro děti s vadami řeči, které je součástí školky.

Od 1. ledna 2013 dostala škola nový název - Základní škola a mateřská škola logopedická, Liberec. Poprvé v historii školy nemáme v názvu informaci o tom, že vzděláváme děti a žáky se sluchovou vadou. Pokračujeme však v duchu tradice.

Zaměřujeme se přitom především na děti a žáky, kteří nemají předpoklady vzdělávat se v hlavním vzdělávacím proudu.
Předurčuje nás k tomu nejen 60 letá tradice, ale i kvalifikovaný pedagogický sbor. Pedagogická práce má jediný cíl – připravit žáky ke vstupu do profesní přípravy a aktivního života tak, aby mohli využít svého osobního potenciálu ke vstupu do úspěšného a spokojeného života.

První absolventi školy odcházející ze školy ve školním roce 1962/1963

IX. třída

Dobroslava Frischová
Jiří Grábner
Marie Káňová
Jarmila Koňáková
Josef Košan
Karel Seidl
Miloslav Smrž
Vratislav Vaverka
Jiří Vondrouš
Jarmila Vrkočová


V celé historii školy ukončilo školní docházku k 30. 6. 2014 celkem 703 absolventů.